3 přítelkyně a každé sem zlomil srdce

30. května 2017 v 14:14 | GVKB
Se vztahy sem začal v 17 letech. Potkal sem zajímavou holku, která měla zájem. S Hollana sem to vůbec neuměl a byl docela nejistý. Ale scházeli SME se. Bylo to fajn ale prostě sem ji asi nemiloval. Prostě sem nemohl dál a tak sem jí řekl, že to mezi námi nemá cenu. Že se mnou šťastná nebude. Byla smutná a snažila se to zachránit, ale já sem už dál nemohl. Necítil sem to tam a nemohl sem se dal přetvařovat. Po 2 letech sem potkal druhou. Scházeli SME se delší dobu, ale bylo to úplně stejné. Taky sem k ní prostě nic necítil a nechapu proč se do mě zamilovala. Nebo jak se jí to povedlo... Byla to pro ni taky rána a přemlouvala mě a prosila dlouho až to zkusíme že mě miluje a je jí senou strašně fajn. Ale já se zase dusil a nešlo to prostě. 3ti mě napsala krátce po rozchodu a byli SME nejdřív přátelé. Scházeli SME se zase do kina a tak. A časem se do mě zamilovala zase ale mě to zase dusilo. Co se týče sexu tak mě to absolutně odpuzovalo. Prostě něco bylo s každou jednou, ale musel sem se přemáhat. A to byly jako celkem pěkné holky. Krásné voněly a hezky upravené i tam dole ale stejně mě to prostě bylo nepříjemné s nima spát. Jinak každému vztahu sem dal šanci jestli se to nějak nezmění k lepšímu ten vztah ale ne. Proto sem s nima ani nechtěl spát a pak to krachlo i úplně. Další holku sem už odmítl hned na začátku být byla taky chytrá a krásná... Nechtěl sem už nikomu ublížit. Přemýšlel sem jestli třeba nejsem gay. To asi nebudu protože bych se s klukem líbat nechtěl. Ale třeba kulturistické postavy Arnolda Schwarzeneggera a podobně se mi fakt líbí. Teď už nemám známost žádnou 2 roky a kámoš mě pořád chce s někým seznamovat. Venku po mě pokukuji holky a mají zájem se i dát do řeči, ale já to sabotuju. Dopadne to stejně. Já budu zase za hajzla, ikdyz to je úplně jinak. Jsem dost složitý a leckterá holka a holčičí logika je oproti mě naprosto průhledná a řekli mi to tak 10 holek takže na tom něco bude.
 

Hranice, kterou člověk musí překročit

30. května 2017 v 14:12 | GVKB
Je to pasivita! A přiznám se, je to můj největší problém: ignorance, pasivita, nedůvěra v sebe a druhé, a dříve to byl i určitý flegmatismus, ač jsem více melancholik, jak jsem psal v příspěvku níže. Jak z toho ven? Děsím se toho věku, je mi 38 let, a ještě nedávno mi bylo přes 20 let! Já to nechápu, jak to rychle běží, bojím se toho! Jedné věci jsem se zbavil, a to velmi vážné věci-přijal jsem ji. Ale mé sny zůstaly nerealizovány! Ptám se sám sebe proč? Dříve mě druzí viděli jako talent, dělal jsem hudbu, byl jsem i na té pitomé sportovní škole (to mě nebavilo, není to pro typ mé osobnosti). Teď už se delší dobu zžírám, a říkám si jak dále. Pokud bych rezignoval na své sny, tak sice přežiji, ale duševně umřu, to vím. Jak se ze všeho vyhrabat? Umění je krásná věc: psaní, skládání hudby, malování obrazů, ale pokud neuspějete, zničí vás to, a můžete být i velmi nadaný. Jak z toho ven, pokud mi poradíte dobře, tak vám jednou poděkuji. Berte to jako zpověď, ale i jako námět na diskuzi.

Další články


Kam dál

Reklama